Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Barokní přestavby
K rozsáhlým rekonstrukcím došlo až za syna Františka Viléma - Ferdinanda Viléma z Lobkowicz, který do jejich ukončení nepochybně bydlel na Novém Sedle a na Jezeří začal úřadovat až v roce 1697. Letopočet 1696 na kamenné desce nad vstupní bránou tedy jasně dokládá uzavření těchto stavebních úprav. Oprávněně se můžeme domnívat, že již v tomto období bylo Jezeří zámkem honosným a skvostným, který zcela odpovídal tehdejším představám o rodovém sídle. Bohužel však není známo jméno architekta, který jej vyprojektoval; nevíme ani, z jakých důvodů se právě nejpodstatnější část lobkowiczkých archivů nedochovala.
Hlavní podélná budova vytvořila spolu se čtyřmi kolmo připojenými křídly půdorysný tvar písmene H a z jeho jižního boku vystupoval sálový rizalit. Před hlavním průčelím se středním, mírně vystupujícím rizalitem, vrcholícím hranolovou věží, je nehluboký čestný dvůr. Po stranách hlavního portálu jsou sochy atlantů od Jana Adama Dietze z poloviny 18. století.
Ferdinand Vilém z Lobkowicz neměl mužských potomků a proto ustanovil svým dědicem svého bratra Oldřicha Felixe, který se po jeho tragické smrti ujal panství. Dne 25. září 1713 zámek nešťastnou náhodou znovu vyhořel. Oldřich Felix, který byl toho dne na lovu, jej při svém návratu spatřil v plamenech - požár byl už tak rozšířený, že se nedal uhasit. Zásluhou komise, kterou poslal Žatecký hejtman k zjištění rozsahu škod, víme, jak vypadaly některé prostory na Jezeří před požárem a dokážeme posoudit, že zámek měl již v té době v podstatě vnější podobu, kterou známe. Na rozdíl od renesančního zámku, který měl pálenou krytinu, byly však střechy pokryty šindelem. V prostředním štoku byl "nový, velký, krásný sál s oválnou klenbou zdobenou štukaturou, s velkými sloupy a maskarony, na němž skupina 10 zedníků, dva štukatéři a 6 tesařů pracovala po celé léto." Sál měl devět oken a vzniklá škoda činila nejméně 4500 zl.r. Zcela byl zničen i vedlejší pokoj u "nové jídelny" se štukovaným stropem a krásnou podlahou (škoda 388 zl.r.), další z řady zničených pokojů byl vymalován "al fresco" (škoda činila 350 zl.r.), také alkovna měla štukový strop a cennou podahu (350 zl.r.). Rovněž ve dvou vedlejších pokojích byly zničeny fresky, štukatury a podlahy; žár zničil i dvoje krásná kachlová kamna. Ve velké jídelně vedle kaple, zdobené štukaturami, byla zničena i velká zelená kamna a dvoukřídlé dubové dveře (škoda 400 zl.r.), požár zničil červený pokoj vedle jídelny, vedlejší pokoj, pozlacený kabinet se stropem zdobeným štukaturami a freskovými malbami, i další alkovnu (celkem 1400 zl.r.). Úplně vyhořelo hlavní šnekovité schodiště, shořela stará (hradní) i nová věž s pokoji a komůrkami, "lesní pokoj" i malířská světnice, kuchyň s předsíní i malované pokoje hraběte Lobkowicze, čtyři místnosti zařízené jako kanceláře, komora i velký pokoj nad jídelnou s krásnou podlahou i stropem, čtyři pokoje kapucínů a další kancelář. Požár se nevyhnul ani prostřední věži s hodinami a dvěma zvony, shořely i dva střešní vikíře. Popelem lehlo i samostatné stavení pod zámkem se šesti pokoji, třemi komorami a prádelnou. Vyhořela oranžérie, soustružnická dílna, nová pila i další prostory, které jsou dosti podrobně popsány. Celkem byla škoda vyčíslena částkou 30 398 zl.r., 19 kr. a 3 denáry.
Ještě téhož roku přistoupil Oldřich Felix "ze svých skromných sil" k obnově zámku, kterou snad sotva dokončil do své tragické smrti v roce 1722. S jeho osobou pak zároveň vymřela novosedelsko-jezeřská linie rodu Lobkowiczů. Proto bylo panství na základě závěti, sepsané dne 4.9.1722 převedeno na dospělého Karla Adama, zastupovaného jeho otcem Jiřím Kristiánem z Lobkowicz. Karel Adam pak v roce 1752 formálně prodal Jezeří Ferdinandu Filipovi Josefovi, knížeti z Lobkowicz na Roudnici, čímž se zámek s panstvím dostal, tak jak bylo předpokládáno, do majetku roudnicko-bílinské linie rodu.
