Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Přelom 18. a 19. století
Za Ferdinanda Filipa (od r. 1752) byl již zámek v dobrém stavu, takže po řadu let postačovala objektu pouze běžná údržba. Po Ferdinandu Filipovi se stal dědicem fideikomisních a allodních panství Josef František Maxmilián, jehož jméno je spojováno nejen s uměleckým působením (Hudební minulost), ale také s intenzivní stavební činností, jejímž cílem bylo přizpůsobit zámek požadavkům dobových nároků, odpovídajícím tehdejším představám o pohodlném životě šlechtické společnosti. K menším přestavbám došlo již v roce 1797, výrazné stavební úpravy byly však zahájeny až v roce 1802. Členění a využití interiérů se z větší míry dochovalo až do současnosti. Rozsáhlá adaptace "piana nobile" probíhala jak v části severní, tak v jižní (divadelní sál a nová kaple).
Po smrti Františka Maxmiliána se stal 8. knížetem roudnickým Ferdinand Josef z Lobkowicz. V roce 1821 bylo zahájeno jednání o převedení panství Jezeří do rodinného fideikomisu. Jednání skončilo úspěšně až v roce 1835, kdy bylo toto povolení uloženo do Zemských desek. V roce 1868 se stal správcem rodinného fideikomisu kníže Mořic z Lobkowicz, po jeho smrti Ferdinand Zdeněk, který roku 1920 převedl svěřenectví na svého druhorozeného syna. JUDr. Maxmilián Ervín z Lobkowicz se stal po právnických studiích významným diplomatem ve službách Československé republiky. Z toho důvodu také odešel již v roce 1938 do svého prvního exilu ve Velké Británii, kde se stal i významnou osobností našeho protifašistického odboje.
