Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Hudební minulost
Lobkowiczové byli známi hlubokým vztahem k hudbě a umění. Za jejich působení se stal zámek Jezeří zejména významným místem hudebního života. Jedním z nejstarších dokladů o koncertním pěstování hudby na Jezeří je záznam z deníku křížovnického konduktéra z Mostu Jana Františka Ryvoly z roku 1707, který se zúčastnil hudební produkce na Jezeří u příležitosti narozenin Oldřicha Felixe. Hudebně vzdělaný byl i Filip Hyacint. Sám hrál velmi dobře na loutnu a udržoval styky s německým loutnistou S. L. Weissem i italským houslistou a skladatelem A. Corellim. Jeho následovník Ferdinand Filip byl zase velkým ctitelem C. P. E. Bacha a podporovatelem Christopha Willibalda Glucka, který na jezeřském zámku a v jeho okolí prožil své dětství, protože jeho otec zde zastával místo nadlesního. Bohatý hudební život na zámku dal základy i ke Gluckovým uměleckým začátkům, sám v této souvislosti na Jezeří vděčně vzpomínal.
Největšího rozkvětu hudebního a společenského života dosáhlo Jezeří za knížete Františka Maxmiliána z Lobkowicz, známého svou velkou láskou k hudbě. Sám byl dobrým violoncellistou, zpěvákem i skladatelem. Vlastnil hudební divadlo "Na Vídeňce", byl členem ředitelství Jednoty za zvelebení hudby v Čechách. Založil Lobkowiczkou kapelu v počtu 22 hudebníků. která hrála pod vedením významného muzikanta a hudebního skladatele Antonína Vranického, od roku 1796 pak pod taktovkou Casimira Antonia Cartellieriho. V této době se na Jezeří hudba provozovala velice intenzivně. Ve značném rozsahu zde byly konány nejen produkce instrumentální, ale i vokální. Zazněly zde symfonie a dokonce celé opery. Pro produkce takového rozsahu zámecké hudební zázemí nepostačovalo, proto byli na Jezeří zváni i významní hudebníci a operní sólisté z Vídně, Drážďan a dalších míst. Pod vedením C. A. Cartellieriho zde pravděpodobně zaznělo Haydnovo oratorium "Stvoření".
Známý byl také vztah Františka Maxmiliána k osobnosti a dílu Ludwiga van Beethovena. František Maxmilián z Lobkowicz byl velikým ctitelem jeho hudby a objevovaly se dokonce názory, že zámecká kapela sloužila převážně k prezentaci jeho díla. Byla to jistě určitá nadsázka, nicméně na vzájemný vztah Františka Maxmiliána a Ludwiga van Beethovena ukazuje také skutečnost, že řada opusů byla dedikovaná přímo roudnickému knížeti - jmenujme alespoň nejznamější: III. symfonii - Eroicu, V. Osudovou a VI. Pastorální. Jezeří je jedním ze tří míst ( Vídeň, Roudnice ), kde pravděpodobně Eroicu poprvé uslyšel pruský princ Ludvík Ferdinand.
Na roudnické a jezeřské hudební tradice navázal Ferdinand Josef z Lobkowicz v roce 1831 jako zřizovatel Lobkowiczké hudební školy na Jezeří, jejímž cílem bylo vzdělávat v hudbě učitele a učitelské pomocníky celého lobkowiczkého panstí. Mezi jejími absolventy byl i Josef Spitz, který byl jako kantor v Nelahozevsi prvním učitelem hudby Antonína Dvořáka. Závěr hudebních tradic tvoří působení Jezeřského pěvěckého kvarteta ( 1846-1853 ), ale pak nastala stagnace a v šedesátých letech zanikla i lobkowiczká kapela. Také sbírka hudebních nástrojů mimořádné hodnoty byla převezena na zámek v Roudnici nad Labem.
